...počasí se trochu pokazilo a tak jsme se domluvily s "tetou" Sylvou, že vezme Jonáše a Irenku a pojedeme do Beckilandu. Byla jsem moc spokojená, skoro jsem nechtěla do kočáru, vodili jsme se s Jonášem za ruku. Na Zličíně jsme si dali oběd v Ikee, abychom při tom řádění neměli hlad. Na prolejzačkách jsem byla ve svém živlu (narozdíl od Irenky, tu to moc nebralo, bála se). Vydrželi jsme do odpoledne, a když mě máma násilím odtáhla a usadila do kočáru, usnula jsem za pár vteřin.