Lauřin deníček

Učím se ...

Můžu své miminko rozmazlit?


Tradičně matky věděly, a dnes to potvrzují i výzkumy, že miminka jsou šťastnější, zdravější a chytřejší, když jsou po většinu času držena v blízkém kontaktu s matkou nebo s jiným členem rodiny. Ať spí či bdí, jsou veselé nebo smutné, maličké děti rády cítí vaši hřejivou náruč. Studie ukazují, že miminka rostou rychleji a mohou lépe poznávat okolní svět, když se nacházejí na matčině úrovni. Mají-li s vámi kontakt, zatímco se věnujete svým denním záležitostem, mohou toho pozorovat víc, než když leží na zádech v postýlce nebo v lehátku. Miminka při nošení méně pláčou a vydávají méně energie. Mnozí novorozenci spí hlubším spánkem, když je držíte na svém těle. Takový přístup je velmi ohleduplný k pocitům dítěte a někdy se o něm mluví jako o "rodičovském přístupu založeném na pevných citových vazbách" (attachment parenting).
23-10-2006-1.jpgAbyste se mohli věnovat i něčemu jinému, když miminko držíte ve své blízkosti, pořiďte si látkový baby-vak nebo šátek, kterým si děťátko na sebe přivážete. Tato nosítka se dají používat na víc způsobů než krosnička na záda. Když v nich miminko držíte, můžete ho i diskrétně kojit, a navíc ho můžete nosit v rozličných polohách (otočené dopředu nebo na vás, vleže, "posazené" na vašem boku,…). Takový způsob péče může být užitečný i pro mnohé nedonošené děti, pokud jsou už dostatečně silné. V takovém případě je dávána přednost přímému tělesnému kontaktu (skin-to-skin) pod oblečením rodičů. To se nazývá "klokánková péče" (kangaroo care). Zkušenosti LLL (La Liga Leche - Laktační liga) ukazují, že děti, k nimž rodiče takto přistupují, se postupně stávají dosti nezávislé a cítí se bezpečně. Naučí se důvěřovat okolnímu světu a ostatním lidem a mají dobrý vnitřní pocit. Tyto rané pocity lásky, bezpečí a ohleduplnosti okolí se vtisknou do mysli dítěte a takové pocity bude pak vyhledávat i v dospělosti, až si bude vytvářet vztahy s ostatními. Základy pro to všechno vytváříte právě vy! Kojení podle přání dítěte vám nejen zajišťuje dostatečnou tvorbu mléka (čím víc dítě saje, tím víc mléka se vám tvoří), ale také vám umožňuje děťátko uklidnit, utišit bolístku nebo mu prostě poskytnout lidský kontakt, který potřebuje. Ústa jsou nejcitlivější místo jeho těla a sání je pro ně tak příjemné. Vaše bradavky jsou stále čisté na rozdíl od dudlíku, který může upadnout a zašpinit se. Není potřeba sledovat hodinky, dívejte se, co vám dítě samo dává najevo. Možná má žízeň, chce svačinku nebo celý hlavní chod.
Dudlíky mohou některé děti poplést a způsobit záměnu bradavky a savičky, v některých situacích však mohou být užitečné (rozhodně se ale nedoporučuje jejich používání v prvních týdnech, než se kojení dobře zaběhne). Pokud dudlík používáte, čiňte tak s opatrností.
Miminko prostě není možné rozmazlit. Maličké děti potřebují být chovány, nošeny a kojeny. Když na pláč dítěte odpovídáte, dáváte mu pocit bezpečí a učíte ho mít důvěru v okolní svět. Jeho potřeba být s vámi je stejně silná a základní jako jeho potřeba jídla a přístřeší. Zvláště v prvních týdnech vám možná připadá, že kromě kojení a chování neděláte nic jiného. Mějte však na paměti, že je to ta nejdůležitější práce, jakou kdy budete dělat. Věci jako špinavé nádobí, prádlo, vysavač a oznámení o narození miminka mohou všechny počkat, nikoliv však plačící děťátko.
Péče o miminko, které pláče v noci, může být jedna z nejobtížnějších stránek nového rodičovství, a to hlavně pokud vám příbuzní a kamarádi říkají, že dítě rozmazlíte, budete-li na jeho pláč odpovídat chováním nebo nabízením prsu. Někdo vám možná poví, že se děti potřebují v noci naučit utěšovat samy, aby znovu usínaly bez vaší pomoci. Přestože takový "spánkový trénink" možná v některých rodinách funguje, mnohé matky se cítí lépe, reagují-li na dětský pláč bez ohledu na denní či noční hodinu, a dávají tomu přednost.
Mnoha nám nejvíc vyhovuje mít děťátko blízko u sebe po celou noc, ať přímo ve své posteli nebo v kolébce či postýlce vedle sebe, a tak moci reagovat na jeho potřeby a zároveň co nejméně přerušovat vlastní spánek.
Ještě jeden příklad, který někdy maminkám pomůže víc důvěřovat svému srdci a nedělat si starost s "rozmazlením" dítěte. Představte si, že by váš strach nebo smutek byl tak velký, až byste se rozplakala. Co kdyby dospělý, kterého milujete, sice věděl, že pláčete, ale odmítnul by vás obejmout s tím, že vás přeci před hodinou už jednou objal? Asi byste postupně plakat přestala i sama. Necítila byste se však lépe, kdyby vás utěšil právě ve chvíli, kdy jste to potřebovala?

Kdy se miminko přestane v noci budit?
Tak jako nemůžete dopředu říct, kdy se vaše dítě poprvé usměje, kdy začne mluvit nebo kdy přestane dopoledne spát, není možné předem vědět, kdy se v noci přestane budit. Navíc na to, kdy má začít spát po celou noc bez probuzení, neexistuje žádný "správný věk". Jako u ostatních vývojových mezníků vaše miminko může být rychlejší nebo pomalejší než ostatní.
Mějte na paměti, že v prvních týdnech by miminko nemuselo získávat dostatek potravy, kdyby se v noci nebudilo. Kojená miminka potřebují sát alespoň osmkrát až dvanáctkrát denně, obvykle každé dvě až tři hodiny. Většinou začnou postupně v noci spát v delších úsecích, ale ještě po měsíce budou potřebovat noční krmení. Možná jste zaslechli, že kdybyste dítěti dali na noc kaši, bude spát déle. To ale jednoduše není pravda. Zpočátku nedovyvinuté zažívací ústrojí miminka začne být na nemléčnou potravu zralé až někdy kolem poloviny prvního roku. Předčasně podaný příkrm může naopak dítěti podráždit bříško.
Kvůli nočnímu buzení mohou být matky (a otcové) ve dne unavení. Zejména v prvních týdnech se snažte si zdřímnout, kdykoliv spí miminko. Odolejte pokušení dohánět domácí práce v době jeho dopoledního nebo odpoledního spánku. Všechnu práci v domácnosti, která není nezbytná, odložte a poproste kamarády a příbuzné, ať vám pomohou s nákupy, úklidem nebo ať vám přinesou už hotové jídlo. Trochu odpočinku navíc získáte, budete-li kojit vleže, kdykoliv je to možné.
Mnohé máme zkušenost, že se v noci méně unavíme, když si děťátko necháme ve své blízkosti. Děti s matkami tradičně spávaly blízko u sebe. Nápad, že miminko patří samo do své postýlky, je z historického hlediska poměrně nový. Mnohé z nás v LLL jsme zjistily, že "společně sdílený spánek" neboli "rodinná postel" je dobrý způsob, jak uspokojovat potřeby miminka v noci a jak zároveň svůj vlastní spánek přerušovat co nejméně. Otočit se na bok, nakojit miminko a znovu klidně usnout je o tolik jednodušší než vstát, dojít k postýlce, dítě nakojit vsedě a pak oba bojovat s novým usínáním.
Někdy se doslechneme nebo dočteme, že rodiče mají děti naučit, aby v noci znovu usínaly samy, a někdy se zachází až tak daleko, že je uváděno, jak dlouho mohou rodiče děti nechat "vykřičet", než k nim mají jít. Možná že takové metody v některých rodinách fungují. Jsme však mnozí, kteří raději věříme vlastnímu instinktu a odpovídáme na pláč dítěte, kdykoliv nám dá najevo, že nás potřebuje. Je užitečné si připomenout, že cyklus spánku miminka je velmi odlišný od spánkového cyklu dospělého a že malá miminka se v noci potřebují budit, aby měla dostatek výživy.


[CNW:Counter]