Lauřin deníček

Učím se ...

Terapie pevným objetím


podle Prekopové

Smysl pevného objetí:
1. Emocionální konfrontace mezi Já a Ty.
2. Vcítění do druhého.
3. Agresivita je připuštěna, vyjádřena a kultivována.
4. Rehabilitace vazby.
5. Obnovení lásky.

Terapie pevným objetím je určena dětem, které jsou vydány na pospas své panovačnosti, takzvaným malým tyranům. Otec nebo matka dítě vsedě nebo vleže (v závislosti na věku) uchopí pevně do náruče. Dítě tak smí být "zpátky v hnízdě", aby znovu věrohodně prožilo ochrannou sílu a orientaci na rodiče. Počáteční důrazný odpor dítěte je dobře pochopitelný: Musí-li se přizpůsobit, byť laskavému objetí rodičů a prožívá odnětí své moci. Zkouší rodiče, zda je jejich převaha věrohodná a využívá každé možnosti, aby vyjádřilo své negativní city. Také rodiče mají možnost vyjádřit své negativní city vůči dítěti a spontánně se zbavit citové ambivalence. Situace by se dala srovnat se dvěma mraky, nabitými elektřinou, které plují vede sebe, teprve, když do sebe narazí, uvolní se napětí, a vzduch se vyčistí. Toto obětí zahání strach a činí dítě přístupným. Prožití vzteku, nenávisti a strachu v souvislosti s objetím přináší jistotu. Teprve tak je poprvé možné převzít zodpovědnost za záporné city. Rodiče spolu s dítětem prožívají jeho stav vyděšené uzavřenosti a utěšují dítě tím, že je houpou, líbají a hladí v těsném obětí, jako by bylo nemluvnětem. Povzbuzují je aby vyšlo ze sebe: "Vykřič se, budu tě tak dlouho pevně držet, až ti bude lépe." Přestanou teprve tehdy, když je dítě spokojené a nepociťuje už přizpůsobení se něžnostem rodičů jako ohrožení, ale naopak je schopno je ještě dlouho prožívat. Dítě pozná, že je v bezpečí a že je milováno, aniž by muselo vládnout, dokonce se může nechat vést a může se nechat přemoci.
Po tomto namáhavém, nervy drásajícím mocenském boji není ani vítěz, ani poražený. Oba jsou uvolnění a šťastní, že se zase navzájem našli. Dítě smí být zase dítětem a svěřovat se. Často zažíváme, jak se jeho předčasně zestárlé obličejové rysy v průběhu prvního pevného obětí proměňují v rysy uvolněné a měkké. Rodiče jsou šťastni, že se mohou opět cítit jako rodiče. Mimo to udělali mimořádně obohacující zkušenost: Společně se probojovali z hlubin k výšinám citů. Drtivý, nenávistný strach je poražen a láska se vrátila zpět.
S přibývající zkušeností se zkracuje obrana dítěte ve prospěch radosti ze sdílení a přizpůsobení. Podle schopnosti reflexe stačí několik takových zkušeností, ale někdy musí být dítě po určitou dobu takto objímáno téměř denně.
Pevné obětí není žádná nová moudrost. Používali ji odedávna odpovědní pedagogové a psychologové, například Pestalozzi u dětí s poruchami vztahů. Také v Ericksonově biografii Halley popisuje jak známý psychoterapeut radil jedné matce, aby objímala dítě, "které mělo víc moci, než mohlo zpracovat", až do té doby než se od ní nechá oslovit. V USA nezávisle na sobě Zaslow a Welchová uplatnili pevné objetí nejdřív u autistických dětí, ale postupně je rozšířili také na jiné poruchy. Etologicky pevné objetí zdůvodnil nositel Nobelovy ceny Tinbergen a je jeho zásluhou, že se rozšířilo v Německu.
Terapie pevným objetím je určena i dospělým. Jedinečným a účinným způsobem usmiřuje vztahy mezi dospělým dítětem a jeho rodičem, živým, či zemřelým. Pomáhá i ve vztahu mezi manželi a stává se životním stylem pro celou rodinu, kde všichni členové mají své místo, přijímají s láskou sami sebe i své okolí.
Pevné objetí nesmí být použito mechanicky jako terapeutické ošetřovací schéma k utiskování člověka. Jeho užití je v zásadě primární terapie, jestliže má pevné objetí za cíl zbavit člověka jeho chorobného strachu a závislosti na náhradním uspokojení. "Objímám tě pevně, protože tě miluji a protože chci, abys byl svobodný."

[CNW:Counter]