..."teta" Vlaďka nám sehnala staronovou ledničku. Přivezla jí po poledni a já jsem dirigovala při stěhování. Jsme moc rády, že už si můžem normálně nakoupit jídlo.
Dnes jsme měli za úkol vyzvednout Náťu z tréninku. Přijeli jsme sousedovic felícií přesně na čas, ale Náťa měl půlhodiny zpoždění a tak jsme tam pochodovaly a já zkoušela do kterého auta padnou naše klíče. Ale stejně nejzajímavější byly motorky. Jen mě na ně máma nechtěla pustit.
Když Náťa konečně dorazil, jeli jsme ještě do Dejvic. Na Letné už houstl provoz a tak mamka trochu zakličkovala a nakonec jsme to zvládli poměrně rychle. Jenže ejhle, při zpáteční cestě nám náhle uprostřed jízdy umřelo auto. Snažili jsme se ho zprovoznit stranou toho obrovského provozu. Povedlo se, všichni naskočili a máma nás opět zakormidlovala do jízdního pruhu. Bohužel ne na dlouho.
Po několika metrech auto opět umřelo a my znovu blokovali provoz. Díky značné trpělivosti ostatních řidičů se nám opět podařilo auto odtlačit na místo, kde sice nemělo co dělat, ale relativně nepřekáželo. (To už mamce trochu tekly nervy.) A pak jsme čekali až nám přijede telefonicky domluvená pomoc. "Strejda" Petr, jehož auto jsme tak mistrně popostkávali po Korunovační ulici, nám poslal novou nabitou baterku. Při jejím motnování, aby to bylo ještě trochu vtipnější, spadl šroub a tak mamka v té tmě lovila pod motorem. Ale našla! Dílo se podařilo!!! Nastartovali jsme a honem uháněli domů, modlíce se, aby baterka vydržela cestu na Prosek, protože auto zcela zjevně nedobíjelo. Naše modlitby byly vyslišeny a my po návratu domů pelášili rovnou do hajan.